Co jsem přečetla v červenci...?

by - srpna 06, 2017


Byly doby, kdy jsem knihu četla přibližně jeden den. Teďmám na čtení stále méně času, a tak zpravidla s jedním příběhem strávím i dva týdny pomalého čtení. V posledních měsících jsem mnohem víc volného času (asi všechen) věnovala psaní, a tak jsem se s potěšením nyní vrátila do role na druhé straně příběhu: tedy do role čtenáře. Červenec byl velmi úspěšný měsíc! Zvládla jsem nakonec přečíst pět knih. Thriller, co neděsil, detektivku, která neměla pořádnou zápletku, sci-fi spojenou s fantasy a dvě netradiční fantasy. A co z toho se mi líbilo a čemu bych se raději vyhnula...?



Anihilace (Jeff VanderMeer)
Na tuhle perlu jsem se těšila od chvíle, kdy mi ji na Světu knihy v Praze jeden z nakladatelů strčil do ruky a přesvědčoval mě, že se mi bude líbit a na sto osmdesáti stranách ji nebudu chtít zavřít (slyšel mě nedávat na plytkost jiného příběhu, co měli v nabídce). Velmi často se mi stává, že ke knize přistoupím s velkým očekáváním, protože mi ji někdo v okolí doporučí jako zaručenou jistotu, která mi vyrazí dech, jenže často ji odkládám zklamaná (třeba taková Dívka ve vlaku - vážně jsem jediná, kdo vraha odhalil hned a zbytek knihy ho nebavil?). K Anihilaci jsem přistupovala opatrně: jednak jsem měla doporučení druhých, jednak kniha říznutá sci-fi není můj žánr. Ovšem zklamání nenastalo, ani zdaleka. Byla jsem naprosto nadšená!
Nevím, co přesně vám můžu popsat, aniž bych vás připravila o překvapení, protože stran opravdu není mnoho, o to víc je děj intenzivnější. Oblast X byla desítky let odříznutá od zbytku kontinentu. Rozlehlé pozůstatky lidské civilizace znovu zabrala příroda. První expedice se odtud vrátila se zprávami o nedotčené, rajské krajině. Všichni členové druhé expedice spáchali sebevraždu. Třetí expedice zanikla při přestřelce, když se její členové obrátili proti sobě. Účastníci jedenácté expedice se vrátili jako stíny svých dřívějších já a během několika měsíců po návratu zemřeli na agresivní rakovinu. Na místo dorazíme společně s dvanáctou expedicí, která čeká mnohé, a Oblast X skutečně dostojí své pověsti – brzy objeví obrovskou topografickou anomálii a formy života, které se vymykají veškerému chápání. Avšak tím, co všechno změní, jsou především tajemství, která si do Oblasti X přinesli sami účastníci expedice. Kniha se odehrává během několika málo dnů, mezi čtyřmi postavami a je vyprávěna ich formou.Kdo mě zná, ví, že ich forma je pro mě čiré utrpení,ale tady byla opravdu klíčová. Běžte do toho... ale varuju, kdo do Oblasti X vejde, nevrátí se stejný...

Hodnocení: 5/5


Pistolník (Stephen King)
Prošla jsem si obdobím, kdy jsem Kinga milovala, kdy jsem ho nenáviděla a kdy jsem bezmezně obdivovala jeho chorý mozek, který produkuje tolik zvrácených zápletek. Některé z jeho kousků mám velmi ráda, ale fantasy sérii Temná věž jsem se léta vyhýbala. Když jsem se před kamarádem zmínila, že se do ní přeci jen asi pustím, varoval mě. Pistolník, první část série, je podle něj přinejmenším nejhorším dílem. Kdo to kdy slyšel, aby autor odstartoval úspěšnou ságu nejhorším dílem? Stephen King ale nikdy nebyl normální. Po přečtení musím se všeobecným názor souhlasit. 
Přiznávám bez mučení, že následující anotaci jsem si vypůjčila, protože sama nejsem vlastně schopná shrnout, o čem to je. Pistolník Roland je poslední střelec přízračného světa ztraceného kdesi daleko v budoucnosti. Je to svět zdevastovaný jak fyzicky, tak morálně. A právě pravdu tohoto světa, zda je skutečným podsvětím, či pouze jen děsivou alternativou světa našeho, tvrdošíjně Roland hledá . I za cenu vražd a prokletí vlastní duše. Kniha sleduje jeho honbu za mužem v černém, neboť jenom on zná cestu k Temné věži, v níž se pronikají všechny světy. To on staví pistolníkovi do cesty napřed barmanku Allii z pouštní osady Tull a pak chlapce Jakea, jejichž životy jsou jedněmi z mnoha, jimiž musí pistolník zaplatit za setkání s mužem v černém. 
S Kingovým stylem psaní jsem nikdy neměla problém, až doposud. Kniha je napsaná zvláštním způsobem, ze kterého mám nepříjemný pocit, že autorovi šlo mnohem více o formu než o příběh samotný (který nemá ani úvod, ani vývoj, natož vyvrcholení). Dlouhá, kostrbatá souvětí jsou přecpaná příslovci a básnickými obraty, které velmi ruší a kniha se výsledku strašně špatně čte. Na druhou stranu, je to jedna z Kingových prvotin, kterou smolil ještě jako student vysoké školy a každý nějak začínal. Ale chuť do dalších dílů opravdu nemám a budu ji velmi těžko hledat, pokud vůbec ji najdu.

Hodnocení: 2,5/5


Jackaby (William Ritter)
Vyjmula jsem větu z oficiálních propagačních materiálů a začnu přímo bez chození okolo horké kaše.

"Příběh detektiva, který se zabývá paranormálními jevy, překypuje troufalým vtipem a notnou dávkou hrůzy ve stylu Doktora Who a Sherlocka Holmese."

Pche, ne tak docela. Když vám někdo slíbí, že dostanete mix Sherlocka a Doctora Who... očekáváte mnohé. Jackaby něco takového sliboval a jakožto fanynka obou univerz jsem se těšila a odcházela s trpkým pocitem zklamání. Abyste mi rozuměli, ten slib nebyl tak úplně lež, ale Jackaby je v první řadě velká vykrádačka obou zmíněných příběhů. 
Abigail Rooková právě přicestovala do New Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího nevysvětlené jevy, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého – což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. 
Klišé jako hrom. Abigal pochopitelně vypráví ich formou jako John Watson o Sherlockovi a má tolik hloupých otázek, kolik svedly dát snad všechny Doktorovy společnice dohromady. Upřímně, co se děje týče, není to žádný zázrak plný překvapení a nečekaných zvratů. Vraha jsem odhalila v osmé kapitole, jakmile se objevil. Detektivku tedy vážně nečekejte. Nečekejte ani fantasy. Fantasy prvky autor používá, jak se mu to zrovna hodí, a mám podezření, že tak činí bez nějaké hlubší znalosti a propracovanosti světa, ale budiž, přimhouřím oko. Nicméně postava svérázného Jackabyho je místy vtipná (jen se nezbavíte představy Sherlocka),  Abigail mu zdatně sekunduje a plní roli společnice. Je to velmi lehká letní jednohubka. Celý příběh tak nějak utíká sám od sebe, je to docela příjemné a stejně vás to neodradí a místo abyste knihu odložili, naopak čtete a čtete, až jste na konci. Ale po druhém dílu nejspíš nesáhnu, raději si znovu otevřu Sherlocka.

Hodnocení: 3/5


Podsvětí (Michal Šefara)
Sypu si popel na hlavu, nemám ve zvyku číst české autory. A řeknu vám ráda proč: byť nás paradoxně spojuje mateřský jazyk, občas mám z českých knih dojem, že na mě mluví skrze jejich strany někdo docela cizí. Daleko příjemnější jsou mi skvěle odvedené překlady zahraničních literatur. A taky mám dojem, že v Česku moje oblíbené žánry prostě psát neumí. Ráda bych řekla, že Podsvětí je výjimka, ale je to trochu komplikovanější.
V pražském metru se děje něco zvláštního. Výpadky světel, podivné oltáře v tunelech, ozvěny a stihomamy jsou jako předzvěstí blížící se apokalypsy. Vedoucí techniků, starší muž přezdívaný Haďák, mladá úspěšná farmaceutička Nina, osudově přitahovaná metrem, a člen pořádkové policie pracující v metru nazývaný Kerber spolu na první pohled nemají nic společného. Jejich vazby jsou však daleko hlubší a osud nasměroval jejich kroky do vražedné temnoty tunelů – za tajemnými Stíny i jejich nohsledy, kteří se nezastaví před ničím. Nakladatel mi sliboval mysteriózní thriller a ten jsem jako čtenář vážně nedostala. Mysteriózní to bylo, to ano, ale napětí jsem opravdu necítila. Žádné zadržování dechu, žádná husí kůže. A to jsem přímo cílovka! Uznejte! Metro a svět pod ním (v podstatě moje Podzemí z MJMK), vlaky, fantasy, napětí... a přesto to nefunguje. Jediné, co mi na knize přišlo opravdu nápadité, bylo zasazení do prostředí pražského metra. Postavy mi k srdci nepřirostly, jejich povahy mi nesedly a dialogy jim do úst autor uměle šrouboval. Jazyk Michala Šefary mi prostě nesedí, přijde mi nevypsaný a občas nedotahuje myšlenky do konce. A přísahám, když se objevilo citoslovce "huh" v hovoru po dvacáté, přestala jsem počítat a moje autorská duše fakt krvácela. Je to špatně, celý je to špatně. A já prostě asi nejsem adept na čtení české fantasy. Nebo v Česku neumíme fantasy psát a měla bych si rozmyslet, jestli jsem se nevydala na špatnou dráhu. Mimochodem zápletka podle mého nemá žádný rozuzlení. Tak si rozmyslete, jestli takovou knihu chcete číst. Neříkám, že je špatná, ale dobrý pocit taky nezůstal.

Hodnocení: 2,5/5


Drake (Peter McLean)
A jedno potěšení na závěr. Přemýšlela jsem, jak přesně bych vám Drakea měla představit. Začnu anotací děje. Seznamte se s Donem Drakem. Je to opravdu hodně zadlužený nájemný vrah a alkoholik, který umí vyvolávat démony. Svou práci nemá rád. Radši by popíjel a od vražd a nadpřirozena dal ruce pryč. Jenže dluží peníze nesprávnému člověku — tedy nesprávnému démonu, samotnému šéfovi londýnského démonického podsvětí. Rozhodne se přijmout poslední zakázku, ale všechno se pokazí a Drake omylem zabije nevinné... Teď se skutečně ocitá na černé listině. Jeho jedinými přáteli jsou nyní arcidémon uvězněný ve starobylém artefaktu a téměř padlý anděl Trixie. A to by stačilo. Drake je sarkastický ničema se slabostí pro krásné ženy a smůlou, která se mu lepí pořád na paty. Čas vám s ním na stránkách neuvěřitelně rychle letí, je to svižné, vtipné, Londýn je vykreslený naprosto věrně a docela se u toho pobavíte. Mě osobně zklamala poslední třetina, nějak mi nesedla jedna konkrétní postava, ale možná je to jen můj problém. Hlavní je Drake a toho nelze nemilovat. Pokud máte rádi Andreje, bude vás to zaručeně bavit! To je moje doporučení.

Hodnocení: 4/5

A co jste v červenci stačili přečíst vy? Dáváte přednost čtení v létě, kdy odpočíváte nebo si knihy schováváte naopak na zimu, kdy venku není co dělat? Nemáte tip na nějakou dobrou fantasy, která by mě mohla bavit?

You May Also Like

0 Comments